Dolní Vltavici založil ve druhé polovině 13. století věrný služebník Přemysla Otakara II., zvíkovský purkrabí Hirzo (Hrz) z Klingenbergu. Byl to úspěšný lokátor, který na přání krále stál například u zrodu královského města České Budějovice. V případě Dolní Vltavice Hirzo patrně počítal s tím, že se z této osady stane významnější sídlo. Tomu odpovídalo i nezvykle velkorysé náměstí o rozměrech 190 x 90 m. Předpokladem ekonomického úspěchu mělo být to, že Dolní Vltavice ležela při důležitém brodu na Vltavě na významné obchodní komunikaci, jež spojovala české země přes území hornorakouského kláštera v Schläglu s Pasovem.

Listinou datovanou 2. března 1268 daroval lokátor osadu klášteru ve Zlaté Koruně, v jehož majetku zůstala až do počátku 15. století, kdy se jejími vlastníky stali Rožmberkové. Již v polovině 14. století obdržela obec práva nazývat se městysem (městečkem) a toto právo jí znovu udělil roku 1506 Petr z Rožmberka. Potřetí se tak stalo ve druhé polovině 17. století, kdy na základě toho mohla Dolní Vltavice pořádat dva výroční trhy (později pět) a její práva v 18. století potvrdila Marie Terezie a posléze i Josef II. Od 17. století je doloženo, že městečko mohlo vykonávat i trestní právo a díky tomu byl 8. srpna 1673 na náměstí postaven pranýř, který zde zůstal jako svědectví minulosti až do konce 2. světové války (dnes je v muzeu). Již od poloviny 14. století náměstí zdobil gotický kostel sv. Linharta, obehnaný zdí (hradební zeď zde stála až do 1. světové války). V letech 1766 až 1768 dostal kostel barokní podobu. Městečko se v průběhu staletí příliš nerozšiřovalo.

Bylo to dáno tím, že jednak utrpělo škody v průběhu třicetileté války, a navíc obchodní stezka z Pasova ztratila význam a přestala přinášet ekonomické zisky z mýta. Proto se většina obyvatel věnovala zemědělské výrobě, a to podtrhlo agrární charakter zástavby. V centru obce kolem náměstí bylo několik velkých statků, domů řemeslníků a hospod. V 19. století zde začal působit poštovní úřad a v 1892 náměstí ozdobila poměrně velkorysá školní budova. Důležitá byla od počátku řeka Vltava. Nejprve zde vedla obchodní cesta přes brod, později řeku překlenul dřevěný most. Ten byl kvůli povodním často přestavován. Až na podzim 1886 byl slavnostně otevřen nový, ocelový most, který spojoval oba břehy Vltavy až do posledních dnů 2. světové války.

Tehdy jej vyhodily do povětří jednotky SS ustupující před US armádou. Již od svého vzniku byla osídlena Dolní Vltavice převážně německým obyvatelstvem. Podle údajů zde například v roce 1930 žilo 414 obyvatel, z nichž bylo 393 německé národnosti. Události 2. světové války zcela změnily osud této obce. Po odsunu většiny německého obyvatelstva došlo k pokusům Dolní Vltavici opět zalidnit českými osadníky a reparianty z Rumunska. Obec ale již nikdy nedosáhla původního počtu obyvatel a ti, kteří zde v padesátých letech žili, záhy ztratili perspektivu šťastné budoucnosti. Bylo rozhodnuto o stavbě Lipna, přehradní nádrže, která po svém napuštění zatopila řadu obcí, mezi nimiž byla také Dolní Vltavice. Po napuštění přehrady zde zůstalo jen několik výše položených novějších domů a rozbourán byl i kostel, jehož věž by jinak čněla nad hladinu nádrže. Dnes je zbytek obce rekreační osadou obklopenou vodami Lipenské přehrady.

Náš model ukazuje jádro obce Dolní Vltavice, jak vypadalo v období před 2. světovou válkou.