Počátkem 14. století nechal Jan Lucemburský na hoře Strážný vybudovat hrad, který měl chránit hranici království v tomto regionu. V písemných pramenech je o tomto hradu první zmínka v roce 1359 jako o „castrum Kungenslen“. Kromě hranice strážil také důležitou obchodní cestu (jedna z větví tzv. Zlaté stezky) vedoucí přes hraniční hvozd z Pasova směrem na Vimperk a dále do nitra českého království. Hlavním artiklem obchodu byla z Pasova vyvážená sůl. Král Václav IV. povolil držitelům Vimperka vybírat na této cestě clo.  V 16. století hrad ztratil svůj význam a postupně se změnil na zříceninu.

V 17. století, roku 1689 byla na vimperské větvi Zlaté stezky založena nová osada, pojmenovaná po, tehdy již zaniklém hradu, Kunžvart (Kynžvart, Kuschwarda). Díky své poloze obec dobře prosperovala a rozrůstala se. V letech 1780–1781 zde byl postaven barokní kostel Nejsvětější Trojice, který přijel vysvětit kardinál Leopold Ernst Graf.  Obrazy pro výzdobu kostela darovalo pasovské biskupství. Při bouři v roce 1786 po zásahu bleskem kostel vyhořel a při rekonstrukci byl ještě zvětšen. V roce 1790 tvořilo osadu 22 domů. V 19. století došlo k dalšímu rozkvětu obce. Původní obchodní stezku v roce 1833 nahradila mezinárodní silnice z Prahy do Pasova, která Strážným rovněž procházela. Tehdy zde již stálo 65 domů, v nichž žilo na 626 obyvatel. V roce 1843 byla obec povýšena na městečko a dostala právo konat tři výroční trhy. Na přelomu 19. a 20. století zde vznikla a pracovala také menší sirkárna.

Před 1. světovou válkou měl Strážný již 93 domů, v nichž žilo jeho 680 obyvatel převážně německé národnosti (v obci byli dva Češi). V tomto období, od 25. 6. 1912 až do vypuknutí první světové války byla přes Strážný (Kunžvart) provozována jedna z prvních mezinárodních autobusových linek ve střední Evropě na trase Pasov-Vimperk. Zájem byl veliký a jen během prvních tří měsíců provozu linka přepravila na 3700 osob. Vážnou ránu zasadil obci velký požár v roce 1920, který zničil mnoho domů. Po mnichovské dohodě byla obec připojena k Říši. Po skončení druhé světové války byli němečtí obyvatelé Strážného vystěhováni do Německa. Obec postupně změnila zcela svůj charakter. Noví osídlenci neměli k místu vztah a stará zástavba typickými šumavskými domy začala ustupovat zástavbě nové. Ta byla ovlivněna zejména tím, že se v blízkosti nalézal důležitý hraniční přechod.

Koncem padesátých let také obec definitivně ztratila svůj původní název. Místo německy znějícího Kunžvart byla přejmenována, podle blízkého vrchu, na Strážný. Hranice se stala oblastí, která měla být nepropustná z obou stran. Jak pro možné uprchlíky z Československa, tak pro „agenty“ z imperialistického západu. V obci byly umístěny jednotky pohraniční stráže a silnice spojující po staletí českou kotlinu s Bavorskem byla přeložena tak, aby již nevedla přímo obcí. Za své nakonec vzal i kostel Nejsvětější Trojice, který neopravován léta chátral a nakonec byl v roce 1965 odstřelen.

Model ukazuje část osady Strážný s typickou ulicovou zástavbou šumavských domků a kostelem, jak vypadala v první polovině 20. století.